Hvězdná lucerna
Lucinka je malá holčička z města, která tráví prázdniny u dědečka ve mlýně. Chodí s ním a jeho psem Brokem, do lesa a pomáhá mu s prací okolo mlýna. Jednou večer Lucinka vidí poletovat na paloučku u mlýna světlušky a tak jí dědeček vypráví příběh o jeho babičce Mařence, která ráda pozorovala vše živé kolem sebe, a bylo ji líto, že nerozumí řeči světlušek. Jednou pozorovala mravence, když v tom najednou přišla bouřka. Všichni mravenci se před deštěm schovali až na jednoho, kterého voda unesla pryč od mraveniště. Mařenka mu pomohla a on jí pověděl o Kouzelné lucerně, díky které se bude moct stát světluškou a rozumět jejich řeči. Mařenka ji našla ve staré lípě a pomocí ní se dostala do světla světlušek, kterým již rozuměla a byla jako jedna z nich. Podle dědečka ta lucerna je někde na půdě mlýna, ale jemu se jí nikdy nepodařilo najít. Lucinka se rozhodla, že lucernu najde.
Mezitím se koná v jeskyni sněm. V jeskyni žijí tvorové, kteří nemají rádi světlo a tak se bojí i Lucinky a světla, které má podle legendy nést. Jejich vůdcem je havran Krák, který má ze světla největší strach. Rozhodnou se, že Lucince překazí snahu najít lucernu. Můra Šeroprach letí na půdu, aby našel lucernu dříve než Lucinka. Na paloučku u mlýna mezi břízkami je sněm světlušek, ty naopak chtějí Lucince pomoci najít lucernu. Hbituška se nabídne, že jí pomůže lucernu najít.
Lucinka při hledání lucerny na půdě pomůže můře, která tam zůstala uvězněná, když se za ní zavřelo okno. Otevřeným oknem dovnitř vletí světluška, která Lucince pomůže najít lucernu. Lucinka zatočí jednou lucernou a slyší, jak jí světluška radí, co má dělat dál. Zatočí podruhé a promění se ve světlušku. Světluška vedle ní už nevypadá jako brouček, ale jako holčička s křidélky, protože pouze s lucernou jim může Lucinka rozumět a vidět, jaké doopravdy jsou.
Hbituška dovede Lucinku na sněm světlušek, kde Lucince všechny představí. Kromě hbité a odvážné Hbitušky je zde Hloubalka, která pozná, kdo jaký je, Věruška, přátelská a pozorná, Zlatuška, starostlivá a nápomocná, Zvídalka, která toho spoustu zná a má přehled, co se v okolí děje, Mechůvka, která se dokáže dorozumět se všemi tvory i rostlinami, Jitřenka, pomocnice Velké světlušky a Velká světluška, která se stará o všechny své světlušky.
Lucinka se ale nekamarádí pouze se světluškami, má tu i kamaráda Honzíka, se kterým si hraje, pobíhá po lese a povídá mu o světluškách, a samozřejmě to vše spolu s Brokem.
Jednou, když šli s Honzíkem na borůvky, chtěl Honzík Lucince ukázat, jak sekáč tančí, když se mu utrhne noha, ale Lucinka rázně zakročila, aby to už nikdy nedělal. Sekáč Kmitlík jí byl za to moc vděčný. Ale když se chtěli vrátit zpět do mlýna, tak šlápli na Bludný kořen, který patřil k jeskyni, a nemohli najít cestu zpět. V tu chvíli jim pomohla Mechůvka, když jim ukázala směr k potoku, podél kterého našli správnou cestu domů.
Na sněmu se Lucinka také dozvěděla o vodoměrce Šouralce, o kterou si Věruška dělala starosti, protože se ji jeskyně snažila nalákat k sobě. Věruška se rozhodla, že za ní zaletí. Skřet Frfelník z jeskyně ale napovídal Šouralce, že si o ní všichni myslí, že je stará a bezmocná. Šouralka tomu uvěřila, byla z toho moc smutná a tak Věrušku shodila do vody. Věruška jí ještě stačila říct, že není stará a bezmocná, že se umí na rybníku vznášet jako nikdo jiný. Šouralce došlo, co udělala a tak Věrušce pomohla na břeh, ale v tom začala bouřka a Věruška se už nestačila schovat. Naštěstí jí zachránil Honzík, který jí v krabičce od sirek dal Lucince. Lucinka jí donesla v noci na sněm, tam se Věrušky hned ujala Zlatuška a začala ji léčit. Šouralka se ke všemu přiznala a omluvila se. Světlušky jí slíbili, že za ní budou častěji k rybníku létat.
Jeskyni se nelíbilo, že jim nevyšel plán na rozšíření svých řad o Šouralku, a tak se rozhodli, že nejlepší bude, když Lucince lucernu seberou. A tak, když v noci letěly světlušky navštívit Šouralku, povedlo se bludičce odlákat Lucinku svým světýlkem od ostatních. A protože Lucinka byla nepozorná, zapomněla lucernu na jednom kameni a bludička jí vzala. Lucinka byla nešťastná, ale nedalo se nic dělat, s prvními ranními paprsky se proměnila zpět v člověka a bez lucerny se už nemohla proměnit zpět ve světlušku. Světlušky jí slíbili, že se pokusí lucernu získat zpět.
V jeskyni se rokovalo, co s lucernou udělat. Rozhodli se, že lucernu hodí ze skály a tak jí zničí. Všichni se hlásili, že tento úkol udělají a tak se losovalo. Los padl na ropuchu Fujku, která byla všem tvorům z jeskyně jen pro smích. Všichni proti tomu ale protestovali a tak se Fujka rozhodla odejít z jeskyně. Další los padl na Šeropracha a s tím všichni souhlasili. Fujka před jeskyní narazila na Zvídalku a Hloubalku, řekla jim, jaký je plán a slíbila, že jim pomůže. Fujka můře nadběhne a světlušky poletí za ní. Na pomoc jim přišla i zmije Jedmila. Světlušky doletí ke skále ve chvíli, kdy Šeroprach pouští lucernu ze skály, v tom Fujka lucernu zachytí na svůj jazyk a světlušky s lucernou letí pryč. Když už je můra doháněla, vynoří se zmije a kousne Šeropracha do křídla, který se otočí a odletí k jeskyni.
Ráno se Lucinka probudí a okolo ní poletuje světluška a předává jí lucernu, kterou zachránily.
Když má Lucinka jet domů, Honzík jí dá na památku červený kamínek, který našel v potoce. Od světlušek Lucinka dostane hvězdnou lucernu, ve které je vše co se zatím od nich naučila.
Převzato z: http://krizovatka.skaut.cz/novy-skautsky-program-3/vlcata-a-svetlusky/cesticka-svetlusek-a-stezka-vlcat/
